Před dávnými časy, kdy ještě na zemi byla všeho hojnost a rovnováha, žili kdesi daleko Drak a Had. Neměli jména, ale každý je znal. Drak žil v jezeře kterým každoročně táhla hejna lososů, a Had v lese u jezera kde se často zastavovali ptáci všech druhů. A tak Drak žil spokojeně z lososů a Had z vajíček ptáků, žili spolu v souladu a všeho byla rovnováha.

Až jednou čekali, oba na své, ale dlouho se jim nedostávalo, i Had se vydal k jezeru a volá: „Ej draku! Mýlil jsem se snad v tobě? Snad ptáky mé zabíjíš a jejich opeřenými těly svůj tlustý břich vykrmuješ?“, načež se z jezera vynořil se drak a praví: „Což, že povykuješ na mne jako na kdejakou veteš živoucí, však já myslet si mohu že lososy mé rdousíš a chřtánem svým jejich tvary na tělo své bereš!“. Oba se rozhádali, a žili v hladu a utrpení dlouhé týdny, když jednou si to kolem jezera vykračuje kanec, Drak i Had se na něj vrhli avšak kanec vyvázl a ptá se: „Co, že rozsápat mne chcete tak, že málem sami sobě kůži trháte?“. Drak i Had se na sebe chvíli zlověstně koukali až drak najednou vykřikl: „Co bychom nemohli, vždyť jen tupým prasetem jsi!“, Had ale promluvil mírněji: „V jezeře nejsou lososi a nad lesem nekrouží ptáci, jak jinak se máme uživit?“. Kanec obrátil oči v sloup a praví: „I ty Draku, však již nejsi nejmladší a nějaké to místo v jezeře zabíráš, no a co“ praví Drak,„to tě nemusí zajímat, čuníku.“ Kanec však stále stejně klidně říká Drakovi: " Podívej na ocas svůj, odtok z jezera jsi jím přehradil, lososi nemohou dál když se vracejí z moře!" „To je pěkné“ povídá had „ale co mí ptáci? "Co tví ptáci povídáš? Ti zatěžovali žaludky své, lososy mladými, a když nebyli lososi nebyli ani ptáci.“ Tím se vše vyřešilo, Drak se zastyděl že vše byla vina jeho nenasytnosti, ale z Draka a Hada se znovu stali přátelští sousedé. A tak měli všichni to co chtěli mít, kanec svůj život, Drak své lososy a Had své ptáky.