Tak, máme to za sebou, oddychli jsme si a na rok máme pokoj. Vánoce jsou pryč a jedině ti nejmenší jsou z toho nešťasní. Kde jsou ty časy kdy jsme jako malí vyhlíželi ježíška, onoho člobrdu o němž nikdo nevěděl jak vypadá, a všicjni jsme se ho snažili zřít, jak to bylo krásné když jsme ho neomylně zahlédli, jak mizí na rohu ulice s nákladem dárků.

možná to bylo způsobeno hladem, možná to byl jen nějaký příslušník reklamního triku a možná, možná to byl Ježíšek. Stejně jako se říká „věř a víra tvá tě uzdraví“ mohlo by se říkat i „věř v Ježíška a Ježíška i spatříš“. Staré a oprýskané klišé totiž praví: „Ježíšek žije v našich srdcích“ to bohužel už neplatí (aspoň u těch starších a moudřejších z nás), z vánoc se stal výhodný business (všichni víme pro koho výhodný), a prohodil-li by dnes nějaký nostalgický pamětník něco o svátcích klidu a pohody, lidé v okolí by začali mluvit cosi o krásném kousku z období střední křídy, vyrazíte-li totiž dnes o vánocích do města bude to vypadat následovně: Nasednete do autobusu a ze všech stran na vás začnou koukat reklamy na všechny možné ultra-záležitosti které prostě MUSÍTE mít a bez kterých se NEMŮŽETE obejít a bez kterých váš život nemá CENU, mimoto je většina těchto blbůstek vůči pokožce Ph neutrální nebo má jinou super vymoženost, pokud toto přežijete ( na dodatek bez úhony zapomeňte) tak dorazíte do města kde se na vás okamžitě vrhnou kýčovití santa klausové, potulní prodejci VŠEHO, všemožní šmelináři a studenti vybírající na jakési zamořené děti (nenechte se mýlit, tito studenti se večer na váš účet pěkně zmoří v nějaké útulné pražské hospůdce), poté dorazíte do obchodu, chraň vás pánbůh se před vycházkou slušně obléct, obchodník by totiž mohl nabýt dojmu že máte bundu vycpávanou bankovkami, nabídne vám všechno možné co bude všechno možné jen proboha ne praktické nebo DOKONCE užitečné. Poté co se vás všichni pokusí odrat na kost a vyrazíte znechuceně domů, možná si zajdete do divadla nebo do kina na cokoliv hlavně aby nešlo o vánoce, možná kdesi v čajovně vylovíte v mysli nějakou veselou vzpomínku na vánoce, ale určitě, určitě vás napadne jak to bylo krásné a bezstarostné když jste v pěti letech neomylně zahlédli Ježíška, jak jste napjatě čekali na kouzelné zacinkání zvonečku, jak jste vesele, plni očekávání vbíhali do pokoje a ve světle svíček se možná zaleskla i slza, slza radosti z něčeho o čem jste se pak dozvěděli že není a nikdy, nikdy nebude.

Původní komentáře:

[1] Ferda, mail, web, 2. ledna 2006 10:27

Jak jenom začít? Má vůbec cenu reagovat? Odpůrcům všeho vánočního nepomůže od této těžké nemoci asi nic. Nejspíš ve svém mládí prožili až příliš velké zklamání z toho, že Ježíšek vlastně neexistuje. Já asi patřím k jiné skupině lidí.

Letos jsem nakupoval na poslední chvíli a chtěl už jsem mít sice všechno za sebou, ale nechtěl jsem zklamat své blízké. Nenechal jsem se ovlivnit žádným pouličním prodejcem a studenty žadonící o příspěvek a nebohé děti kdesi v rozvojových částech světa, jsem mohl požádat o legitimaci, která by dokazovala, že se jedná o regulérní sbírku. Pokladaní v prodejnách, které byly z toho převelikého množství lidí a ještě většího množství zboží na pokladních pásech poněkud nervózní, jsem slušně pozdravil a popřál jim hezké vánoce. Nebyl jsem toho dne asi zdaleka první, ale odpověď se nezdála tak automatická jako přečtení sumy, zobrazené na displeji pokladny. Nad protivy a hádavci jsem jenom mávnul rukou. Doma to bylo taky uspěchané, možná víc než kdy jindy, ale nakonec jsme se dobře najedli a ačkoli jsem nespatřil Ježíška ani Santu Clause, našel jsem pod stromečkem dárky, které mi udělali radost. A naopak jsem přesvědčený, že jsem udělal radost svými dárky i já. A tak si možná za rok vzpomenu právě na tyto vánoce a budou mě inspirovat k tomu, abych udělal radost svým blízkým. Protože právě to udělá největší radost mně.

Tento článek mi připadá neuvěřitelně negativistický a doufám, že se podobných objeví na blogu co nejméně. Ale samozřejmě respektuji, že ne každý má Vánoce rád. Jen si myslím, že v nich hledá něco, co v nich hledat nemá a nechává si vnucovat zdánlivou atmosféru okolí místo toho, aby ji kolem sebe vytvářel. Nejlepší rada pak je – obdarujte své přátele v jinou roční dobu, dělejte jim radost, jak jen to jde. Možná si pak oni vzpomenou na vás v době Vánoc. A možná pak začnete slavit vánoce zase s grácií…