Jako každé ráno Tom vstal kolem šesté hodiny. Ještě v pyžamu pomohl své ženě se obléci a pak jí, jak nejněžněji uměl, přenesl do jejího křesla. V jeho životě už dobrých pár let nebylo moc štěstí a radosti. Jeho obličej za posledních léta zatuhnul v nepřítomném, mírně smutném výrazu.

Rychle se převlékl, umyl se a vběhl do kuchyně, kde studené kafe z předešlého dne přelil do sklenice od marmelády a na pár okamžiků strčil do mikrovlnky. Stihl ve spěchu věnovat kuchyni pár smutných pohledů a už mizel za brankou v šedém plášti a s černým kloboukem na hlavě. „Tak,“ řekla si Marie a se spokojeným výrazem ve tváři zamířila k zadnímu vchodu, kde předešlého dne nechala v malé dřevěné krabičce svůj snubní prsten. Minulost pro ni nic neznamenala už dobrých pár měsíců. Pomalu otevřela dveře a zatřásla se snad zimou, snad vzrušením. Nic jí nemohlo zastavit, aby dojela pár metrů od dveří k dřevěné krabičce a tam opět našla svůj život. Ze dna se na ní opět usmívala drobná, jemně narůžovělá tabletka. „Krásný den,“ pomyslela si a po tváři jí přeběhl spokojený úsměv. Do Mariina života před čtyřmi lety zasáhla mozková obrna. Od té chvíle je připoutaná k invalidnímu vozíku a je téměř ve všem závislá na svém manželovi Tomovi. Nebyla šťastná a celý den trávila ve smutku, obklopena svou sebelítostí. Před sedmi měsíci ale k jejím dveřím zavítal čert, nebo možná posel dobrých zpráv (avšak jen na chvíli). Byl to muž, který zavítá ke dveřím, když je člověk slabý, prázdný a lehko zranitelný. Nabídne mu ráj. Každé ráno od té doby nachází Marie u zadních dveří malou tabletku, výměnou za kousek její minulosti, jejího života. Marie celé noci nespí a čeká, až opět ucítí ten příjemný chladivý dotek malé tabletky ve své dlani. Dnes ale přišel konec a ona to věděla. Ale co na tom. Pomalu polkla svoji poslední vstupenku do ráje a slastně zavřela oči. Večer se jako vždy vrátil Tom strhaný množstvím práce. Klesl do křesla proti Marii. Na tváři měla úsměv a stále zavřené oči. Poprvé za posledních několik let ji viděl s úsměvem. Marie toho dne zemřela. Tom nezavolal záchranku ani policii. Jen klidně vstal a přesně věděl, co má udělat. Vyšel zadním vchodem ven a tam našel, co hledal. Pomalu vložil do krabičky svatební prsten, který ještě před chvílí byl jeho součástí, a odebral se zpět do domu. Zapálil oheň v krbu a celou noc seděl v křesle a pozoroval svou ženu. Konečně nastalo ráno a on měl to, na co čekal. Malá růžová tabletka ležela v jeho dlani, jako ještě včera ležela v dlani jeho ženy. Pomalu polknul svou černou vstupenku do ráje a zavřel oči.