Události posledních týdnů rozvířily debatu o násilí. Hlavní z těchto „událostí“ budiž incident mezi dvěma ústeckými školami. Je to překvapující? Co vznítilo v dětech tu agresi? Byly to snad brutální počítačové hry a krvavé filmy v nichž se objevuje tolik mrtvol, že by nepomohlo ani „pohřebáci z celé prahy spojte se“? Můžu vás ujistit, že se jedná o tu samou agresi jako před pěti, deseti, dvaceti nebo třeba čtyřiceti lety. Jedná se o výsledek naprosto přirozené rivality, kterou dnes všichni s oblibou nazíváme jako šikana, přehlížejíce tu opravdovou šikanu. Když se dva lidé, ať už dospělí nebo nezletilí prostě nepohodnou, tak dojde k potyčce, slovní nebo lidově řečeno ruční. Impulzem jest cokoliv od uražení rodičů až k získávání srdce té milované. Rozdíl je pouze v tom, že si holt nějaký vtipálek vše natočí na mobil a v tom, že se velké skupiny děti v takových bojích organizují a pořádají jakési „bitvy“. Zde nutno přiřknout vinu jednoznačně škole a rodičům, pokud by bylo dětem umožněno, organizovat se za nějakým bohulibějším cílem než je monokl, jistě by si to pak nepotřebovaly vyzkoušet. Rodiče však své ratolesti bezmyšlenkovitě umístí do jakýchkoliv kroužků které jsou po ruce a slibují si rychlý efekt. Dáme dítě na angličtinu, za půl roku bude mluvit anglicky. Dáme dítě na keramiku, za půl roku budeme mít doma sbírku hrnků. Dáme dítě na flétnu a za chviličku máme doma virtuóza. Pomíjejí přitom možnosti jako jsou turistické, nebo skautské oddíly. Malé kousky (v případě skauta obřích) organizací s dostatečným zázemím, které se specializují na výchovu dětí. Bezpečně si tak děti vyzkouší to co by jinak musely zkusit „na vlastní pěst“ a daleko nepříjemější formou. Nic na světě děti nezbaví přirozené „hašteřivosti“ a rivality, které můžeme konec konců pozorovat u všech mláďat v přírodě. Otázkou je jakým způsobem budou tyto vlastnosti probíhat, jestli kontrolovaně – ku prospěchu dalšímu vývoji, nebo nekontrolovaně – k následnému velkému údivu rodičů a vůbec celé společnosti.