Vejít do lesa, někomu to připadá jako úplně normální záležitost, někdo už cítí změnu a někteří vnímají pohyb každého listu. Je jedno do jaké skupiny kdo patří, na každého les jako celek působí dost podobně, někdy ale můžeme rozeznat i jeho vnitřní části, a teprve pak se nám les ukáže v celé své mohutnosti, dokonalosti křivek a své síle.
Vstoupíte-li na lesní cestu, tak jenom tušíte nějakou sílu, jako kdyby cestu obklopovalo kouzlo, které ji chrání. Pak stačí sestoupit přes keříky borůvčí a polštáře mechu, které se jako jediné opovažují zvědavě růst tak blízko cesty, kterou i ti nejstatnější a nejstatečnější jeleni ve strachu přeskočí, a rozeznáte celou hierarchii, vidíte, jak mladé a hladké doubky uvolnili cestu velkým, statným, a vrásčitým bukům. Ne ve strachu, ale v úctě.
A pak, pak uvidíte sílu, hněv, moc, porozumění i soustrast najednou, velikost nekonečného moře stromů, stromečků, trsů trávy, ale i živých tvorů. Každý zde má své místo, nikdo není bezvýznamný v této ohromné katedrále, jejíž zelený strop podpírán silnými kmeny, pouští na ozdobnou podlahu z kamene, dřeva a jehličí, sem tam pokrytou koberci mechu, sloupce světla, které dopadá a třpytí se v démantech rosy. Zatímco se ohromná zelenavá klenba rozezvučí tóny varhan z listí a chorál zvuků lesa se mísí s tóny šelestu a zurčení harfy potoka, jakožto dokonalá souhra lesa, větru a v pozadí koncertu, i vody. A vítr pročesává listy stromů a ty na oplátku hrají ten největší koncert, ve kterém jsou slyšet i malé housličky cvrčka. Ale stačí jediné prasknutí suché větvičky sešlápnuté neopatrným člověkem a vše se naruší. A tak stojíte v bezedné úctě, připadáte si totiž malý a bezmocný jako myška, ale co vás napadá, stojíte-li tiše a uctivě, les vás přijme a už nejste bezvýznamní, ale i vy teď máte své místo v této katedrále, jste její návštěvník, a co myslíte, k čemu by byla katedrála do které by nikdo nechodil! Teď jste sice malí, ale ne bezvýznamní, dejme tomu, jako mravenec.
Je užitečné umět promlouvat ke stromům, ale je obdivuhodné dokázat jim naslouchat.Neznámý autorZázraky se nedějí v rozporu s přírodou ale v rozporu s tím co je nám o přírodě známo.
Sv. Augustin






<texy>Původní komentáře:
[1] Dejf, 29. prosince 2005 21:42
Krásný článek.Lépe se to ani nedalo napsat. Opravdu nádhera. škoda že to nemohu zažít na vlastní kůži.
[2] veselda, 16. března 2006 22:30
Nádhera,hned ze mně spadla únava a strašně už se těším na JARO
[3] merry X:o), 23. června 2006 22:12
Těšim se, až budu číst první úryvky z knihy pyšnící se skromným, leč vystihujícím titulem a se jménem jednoho skvělého autora, co píše už od mladých let, velmi uvědomělé myšlenky, jež snoubí v naprosto dech-beroucích textech.
(2Delltar: Heh vzpomínam teď na Sobotkovou jak valila bulvy na tvuj sloh