Jdu takhle, jako každý den, po Smíchovsém nádraží na vlak a co nevidím. Obrazovky které tu už nějaký ten pátek visí ze stropu se konečně rozjely. S vidinou zpříjemění čekání na vlak jsem se u jedné z nich zastavil abych důkladně prozkoumal tu slávu. Poněkud amatérské záběry pendolina za jízdy vystřídal poměrně pěkně zpracovaný kvíz tázající se kdy že to byl postaven karlův most. Dvě ze tří odpovědí po chvíli zmizely a tak se mohli všichni cestující kát, že si tipli špatně. Následovalo počasí a nějaká aktualita jak hlásal nápis. Začínalo mi být jasné, že něco nehraje. Titulek oné „aktuality“ říkal něco ve smyslu „Ivan Trojan na pouti!“, článek samotný vyprávěl o tom, jak (údajně) strašný držgrešle Trojan vyrazil s rodinou na houpačky a reportéři byli u toho. Vše vysvětloval nápis na konci. „Zdroj: Blesk“. No nebudu to prodlužovat, na obrazovkách se opakují zprávy z Blesku, trapný záběr pendolina a kvíz s Karlovým mostem. Za čtvrt hodiny čekání se mi už při pohledu na Karlův most otevírala kudla v kapse a navíc jsem byl velmi dobře obeznámen s tím, která celebrita se kde opila a co při tom prohlásila. Jako bonus se čas od času objevila lekce cestovní angličtiny která obsahovala větu „where is toilet – kde je záchod“. Angličan českou větu nevysloví, čech který tu anglickou sám nevymyslí, jí asi taky nebude umět vyslovit, význam lekcí „cestovní“ angličtiny mi uniká. Ono nakonec, co jsem od drah vlastně očekával, asi jsem si dělal příliš velké naděje. Doufám, že taliáni na Hlaváku vymyslí něco lepšího.
P.S: ještě dodávám, že dnes(31.3) jsem šel opět po smíchovském nádraží a ony obrazovky už nefungovaly vůbec…
pššššt, ale „Karlův most“ ;)
Sám sobě po přečtení několika málo článků prezentuji představu, kterak jako výše napsané, další podobně trefné výrony mysli lidské
(kterážto nyní po celý život sužována jest, veškerým tím nanicovatým póvlem jenž sepisují prázdné hlavy jehlou horkou a nezřídka do ruda žhnoucí, odpadem duševně chorých a radosti prázdných – zato valut překotně chtivých – rádoby žurnalistů)
zdobí stránky plátků bulvárních, sportovních, ani snad ne inzerčních, potažmo dalších roztodivných novinových archů; a kterak tyto rozjasňují cestujícím tváře a zahřívají jejich líce, pozvedávají náladu a těší svou dobře míněnou kritikou všechny čtivé.
Tato vize, která rozumnému člověku nemůže připadat nereálná, či snad – jak akademičtí pacienti s oblibou nové věci nazývají – utopická, vytváří nový, radostný pohled na městský ruch a jeho denní jaloviny smysl postrádající a připravuje tak nepřekvapivě příjemnější prostředí, lidem každé věkové kategorie vhodné, stresu ulevující a mezilidským vztahům dveře dokořán otvírající. S šálkem dobrého čaje či horké kávy si tak po ránu velké procento z nás zahřeje útroby a bachor, přičemž následně takovýmto bujarým písmem vymámí z bránice alespoň náznaky smíchu, jenž naproti dávivému kašli a prskání zahřeje nás také kol našich srdcí.
Řikám, takhle by se mělo psát. Ne ty blbiny co kazí náladu. Vždyť třeba Blesk, to je odpad. Pěji ódy svému toaletnímu papíru. Jak je krásný. Až je mi líto si s ním utřít p…