S pravidelností příchodu monzunových dešťů si čas od času s někým slovně zaválčím na téma počítačové pirátství. A se zkušenostmi otrlých veteránů už vždy předem vím jakýmže to zbraním budu čelit. Věřte tomu nebo ne, ty lidi do mě jdou rohlíkama! Většina těchto diskusí se prostě zadrhne na rohlíku, nebo v případě zkušenějších antipirátů, na luxusních vozech. Ta chvíle kdy z druhého zákopu přiletí jako dělostřelecký granát argument typu: „Rohlík bys v obchodě taky neukradl, to je to samé.“ nebo „Když nebudeš mít na Ferrari, tak ho ukradneš?“, přijde prostě vždy. Teď si ale někdo řekne, „vždyť je to pravda, stáhnout film je jako krást v obchodě rohlíky“. Nyní ale přichází na scénu trik jako z hvězdných válek. Když si někdo stáhne film nebo cokoliv jiného, počet kopií kterými může distributor disponovat se nezmění, zatímco při loupežném přepadení pekárny a následné krádeži rohlíků se logicky počet rohlíků v pekárně musí snížit. Tomu se snad nedá odporovat. Samozřejmě nechci obhajovat pirátství, škoda distributorovi jednoznačně vznikne, ale rozhodně to nelze přirovnat ke krádeži rohlíků. Pokud nám tedy někdo onu rohlíkovou paranoiu cpe, má za blbce buďto nás nebo je, s prominutím, blbec sám.