Zákon na sprosťárny

Mluvit sprostě je dozajista hanebný zozvyk. Napadlo někdy i vás, jestli na to existuje nějaký zákon, vyhláška, nebo jiné nařízení? Neexistuje! V českých zákonech není o sprosté mluvě ani zmínka, přesto na dodržování jejího zákazu dohlížejí denně miliony lidí a desítky institucí. Dovolil bych si dokonce tvrdit, že se jedná o jednu z nejkontrolo­vanějších norem v naší společnosti. To je sice samo o sobě zajímavé, převratné však nijak. To nejlepší na celé věci je to, že sprostá mluva není společenským patogenem. Když někdo mluví sprostě, nijak tím neohrožuje sebe ani své spoluobčany, není to jako alkohol nebo gambling, není to ani jako vražda, krádež nebo krácení daní. Jedná se vlastně o naprosto neškodný zlozvyk, přesto je jeho dodržování pod drobnohoedem desítek lidí a téměř permanentně. Přiznejme si to, pořádně si prostě člověk zanadává jen když jede sám v autě.

Plíživé rudé stíny

Opět mě šokovali a pobavili soudruzi z komunistické strany čech a moravy. Jejich troufalá drzost jak se zdá nemá hranic a tak se zřejmě rozhodli, že změní cestu, jakou se na školách vyučuje dějepis. Všichni totalitychtivci jsou, jak známo, přímo vysazení na kroucení s historií. Je jí totiž možné naservírovat tupému davu na tisíce způsobů. Je asi logické, že tak lahodné sousto jakým pro komunisty naivní žáčci jsou, nemohlo zůstat netčeno, obzvláště poté, co soudruzi v rudých hávech získali s přispěním soudruhů v oranžových hávech takovou moc na úrovni krajů (tedy zřizovatelů většiny základních a středních škol).

No, nezbývá než doufat, že tento povedený fórek zůstane navždy jen hutným kameňákem pro nejotrlejší a že páni soudruzi nezačnou až příliš sršet vtipem.

Vincent

Jméno Tim Burton slyšel jistě již kde kdo. Tento režisér se proslavil především svým nekonvenčním přístupem a originalitou, namátkou si jistě každý vzpomene na Mrtvou nevěstu, Karlíka a továrnu na čokoládu nebou Sweeneyho Todda.

Burtonova prvotina, krátký „stop-motion“ film Vincent, již tak známá není,. Přesto však opravdu stojí za to jí shlédnout, což díky stopáži necelých šesti minut není problém. Tento krátký film nabízí pohled do duše sedmiletého chlapce Vincenta. Vincent je posedlý příběhy Edgara Allana Poea a snaží se tvářit že je jako hororový herec Vincent Price. Tim Burton přináší v tomto filmu unikátní pohled na dětské fantazie a jejich nemalý vliv na psychiku, ukazuje, že dospělí by je neměli ignorovat. Celou atmosféru filmu dotváří veršované doprovodné vyprávění.

Dost už ale bylo řečí, nastal čas shlédnout samotný film.

TeaGuide

Nastal opět školní rok, což má neblahé účinky na frekvenci příspěvků na tomto blogu.. Abych trochu vyplnil mezičasy mezi běžnými články, rozhodl jsem se realizovat jeden můj nápad který se mi válí v hlavě už delší dobou.

Oním nápadem je jakýsi průvodce, představení několika pražských čajoven. Někomu známo, někomu nikoliv, že praha již není ani tak městem stovky věží, jako spíše městem stovky čajoven. Pro ty, kteří neholdují českému fenoménu čajoven bude TeaGuide snad inspirací k započetí tohoto bohulibého zvyku, pro ty ostatní třeba možností dozvědět se o nových cílích svých čajomilských výletů.

Neplánuji psát o tom jak je ta či ona čajovna špatná apod., zařadit chci čajovny dobré a ukázat vám spíše kam jít, než kam nejít.

Tak by tedy vypadal koncept.. za pár dní se zde už objeví první článek ze série TeaGuide tak se těšte 

Dráhy a Blesk nikdy nezklamou

Jdu takhle, jako každý den, po Smíchovsém nádraží na vlak a co nevidím. Obrazovky které tu už nějaký ten pátek visí ze stropu se konečně rozjely. S vidinou zpříjemění čekání na vlak jsem se u jedné z nich zastavil abych důkladně prozkoumal tu slávu. Poněkud amatérské záběry pendolina za jízdy vystřídal poměrně pěkně zpracovaný kvíz tázající se kdy že to byl postaven karlův most. Dvě ze tří odpovědí po chvíli zmizely a tak se mohli všichni cestující kát, že si tipli špatně. Následovalo počasí a nějaká aktualita jak hlásal nápis. Začínalo mi být jasné, že něco nehraje. Titulek oné „aktuality“ říkal něco ve smyslu „Ivan Trojan na pouti!“, článek samotný vyprávěl o tom, jak (údajně) strašný držgrešle Trojan vyrazil s rodinou na houpačky a reportéři byli u toho. Vše vysvětloval nápis na konci. „Zdroj: Blesk“. No nebudu to prodlužovat, na obrazovkách se opakují zprávy z Blesku, trapný záběr pendolina a kvíz s Karlovým mostem. Za čtvrt hodiny čekání se mi už při pohledu na Karlův most otevírala kudla v kapse a navíc jsem byl velmi dobře obeznámen s tím, která celebrita se kde opila a co při tom prohlásila. Jako bonus se čas od času objevila lekce cestovní angličtiny která obsahovala větu „where is toilet – kde je záchod“. Angličan českou větu nevysloví, čech který tu anglickou sám nevymyslí, jí asi taky nebude umět vyslovit, význam lekcí „cestovní“ angličtiny mi uniká. Ono nakonec, co jsem od drah vlastně očekával, asi jsem si dělal příliš velké naděje. Doufám, že taliáni na Hlaváku vymyslí něco lepšího.

P.S: ještě dodávám, že dnes(31.3) jsem šel opět po smíchovském nádraží a ony obrazovky už nefungovaly vůbec…

Universe in Violet

Tak, po  relativně dlouhé době jsem si zase sedl nad nějaký space-art, co z toho vyšlo, posuďte sami Já mám pocit, že je to zatím můj nejlepší výtvor v této oblasti Zvláště nebula se docela vyvedla a to i bez toho abych nad ní musel strávit dlouhé hodiny s nástrojem  burn nebo dodge (ztmavení a zesvětlení). Svoje mouchy to ale má, např. pás asteroidů je stěží vidět i při prohlížení v plném rozlišení, nu co, tak snad příště . Po kliknutí se vám obrázek zvětší v mé dA galerii.

Použitý softwa­re: Adobe Pho­toshop CS3

Dětské násilí

Události posledních týdnů rozvířily debatu o násilí. Hlavní z těchto „událostí“ budiž incident mezi dvěma ústeckými školami. Je to překvapující? Co vznítilo v dětech tu agresi? Byly to snad brutální počítačové hry a krvavé filmy v nichž se objevuje tolik mrtvol, že by nepomohlo ani „pohřebáci z celé prahy spojte se“? Můžu vás ujistit, že se jedná o tu samou agresi jako před pěti, deseti, dvaceti nebo třeba čtyřiceti lety.