Rohlíková paranoia

S pravidelností příchodu monzunových dešťů si čas od času s někým slovně zaválčím na téma počítačové pirátství. A se zkušenostmi otrlých veteránů už vždy předem vím jakýmže to zbraním budu čelit. Věřte tomu nebo ne, ty lidi do mě jdou rohlíkama! Většina těchto diskusí se prostě zadrhne na rohlíku, nebo v případě zkušenějších antipirátů, na luxusních vozech. Ta chvíle kdy z druhého zákopu přiletí jako dělostřelecký granát argument typu: „Rohlík bys v obchodě taky neukradl, to je to samé.“ nebo „Když nebudeš mít na Ferrari, tak ho ukradneš?“, přijde prostě vždy. Teď si ale někdo řekne, „vždyť je to pravda, stáhnout film je jako krást v obchodě rohlíky“. Nyní ale přichází na scénu trik jako z hvězdných válek. Když si někdo stáhne film nebo cokoliv jiného, počet kopií kterými může distributor disponovat se nezmění, zatímco při loupežném přepadení pekárny a následné krádeži rohlíků se logicky počet rohlíků v pekárně musí snížit. Tomu se snad nedá odporovat. Samozřejmě nechci obhajovat pirátství, škoda distributorovi jednoznačně vznikne, ale rozhodně to nelze přirovnat ke krádeži rohlíků. Pokud nám tedy někdo onu rohlíkovou paranoiu cpe, má za blbce buďto nás nebo je, s prominutím, blbec sám.

Óda na sedačku

V poslední době se hned několik lidí podivilo nad tím, proč zastávám názor, že by sedačky v pražských tramvajích a autobusech (a konec konců i v metru) měly být koženkové, plastové nebo dřevěné a ne plyšové polostrované jak je tomu nyní. Vždyť pohodlné polstrované sedačky jsou daleko modernější a lepší… Když se v internetové aknetě rozhodovalo jestli budou v nových tramvajích Škoda 15T sedačky polstrované nebo z prohýbaného dřeva, divil jsem se zase já, proč chce tolik lidí polstr. Abych tedy své střeštěné nápady s koženkou a dřevem uvedl na pravou míru, polstr nemám rád z jednoho základního a prostého důvodu. Ten kdo někdy jezdí nočními tramvajemi nebo autobusy už možná tuší. Tím důvodem je prostá čistota. Představte si, jak si na sedačku sedne kdejaký bezdomovec, plesnivý pomočený a já nevim co ještě, pořádně se tam vyvalí a chrápe celou cestu z konečné až na konečnou. Bezdomovci, narkomani a jiná podobná „exotická fauna“ se na některých místech do tramvají přímo stěhují. A teď ten rozdíl, koženkovou, plastovou nebo dřevěnou sedačku stačí večer vydezinfikovat a utřít, plyšovou polstrovanou můžete čistit o stošest a stejně ji nikdy dokonale nvyčistíte. Takže až si zítra budete chtít sednout v tramvaji nebo autobusu, popřemýšlejte nejdřív kdo asi mohl na vašem vytouženém místě sedět včera večer, uvidíte jak vám bude najednou omyvatelná sedačka milá  .

Tolik mé vysvětlení k malému sedačkovému dilematu v pražském (ale možná i jiném) MHD.

P.S: Některé autobusy jezdí pokusně s polstrovanými sedačkami které ale mají místo plyšového povrchu koženkový a že by to bylo nějak nepohodlné říct opravdu nemůžu, spíš naopak. Víte, že plastové sedačky ve starých pražských tramvajích (viz obrázek) sklidili několik mezinárodních designových cen? A když se na to tak dívám, hlasování o interiéru tramvaje Škoda 15T (For City) nakonec dopadlo ve prospěch dřevěných sedaček, naštěstí . viz škoda for city

Kafe, Java, Caffé, кофе

Autorkou této skvělé fotky je Rerry, díky za propůjčení. Author of this great photo is Rerry, thanks for providing. :)

Dozvěděl jsem se, že si prý tady na webu pořád na něco stěžuju, no pročetl sem si trochu historii a zjistil jsem, že na tom něco bude. Dneska teda probereme téma, které je každému příjemné a komu příjemné není, tomu příjemné bude, protože časem si šálek dobré kávy oblíbí každý. Je to nápoj, se kterým se denně setkáváme a jehož smyslem není jen povzbuzení, ale také příjemné přibrždění s přáteli nebo alespoň denním tiskem.

Na Čermáka plivu, ale co dál?

Dnes byl „strážce zákona“ tomáš čermák osvobozen městským soudem v Praze, čermák byl obviněn z brutálního zásahu proti Kateřine Jacques, dnešní poslankyni Strany Zelených. Ať si běží, říkám si. Ale výrok soudu, to je to co mě pobuřuje. Jacques si prý za zranění může sama. Ne, že bych byl nějakým fandou zelených, ale bránit se proti tupému policeinímu praseti je naprosto normální, ano nechte mě to říct ještě jednou, normální. Zamindrákovaný ztracanec nemá právo si kompenzovat vlastní nedostatky na svobodných občanech, i kdyby to byl třeba pánbůh. Krom toho pochybuji, že by se Jacques hnala do bitky s neonacisty a potřebovala tak být zastavena hrubou silou, naproti tomu na druhé straně barikády se vesele hailovalo, to ale asi čermáka příliš nevzrušovalo (zato tlučení do útlé blondýny ho dozajista vzrušilo převelice).Pos­lankyně prostě jednou narazila zrovna na primitivního policajta i soudce. To byla jedna poslankyně ve víceméně malicherném případu, ale co když na podobnou dvojku (policajt + soudce) narazí i někdo jiný v případu daleko horším, co pak? Nebudu řešit jestli je Jacques taková nebo maková, ale na čermáka a soudce si alespoň imaginárně plivnu.

Nezávislé blogování

Žijeme ve světě informací, v televizi nás masírují zprávy hned několikrát denně, na internetu můžeme číst zprávy na mnoha různých místech, stačí si vybrat. Podstatnou vlastností všech vyžadovaných informací je nezávislost, vše musí být nezávisle. Ale je to tak správně?

Dráhy a Blesk nikdy nezklamou

Jdu takhle, jako každý den, po Smíchovsém nádraží na vlak a co nevidím. Obrazovky které tu už nějaký ten pátek visí ze stropu se konečně rozjely. S vidinou zpříjemění čekání na vlak jsem se u jedné z nich zastavil abych důkladně prozkoumal tu slávu. Poněkud amatérské záběry pendolina za jízdy vystřídal poměrně pěkně zpracovaný kvíz tázající se kdy že to byl postaven karlův most. Dvě ze tří odpovědí po chvíli zmizely a tak se mohli všichni cestující kát, že si tipli špatně. Následovalo počasí a nějaká aktualita jak hlásal nápis. Začínalo mi být jasné, že něco nehraje. Titulek oné „aktuality“ říkal něco ve smyslu „Ivan Trojan na pouti!“, článek samotný vyprávěl o tom, jak (údajně) strašný držgrešle Trojan vyrazil s rodinou na houpačky a reportéři byli u toho. Vše vysvětloval nápis na konci. „Zdroj: Blesk“. No nebudu to prodlužovat, na obrazovkách se opakují zprávy z Blesku, trapný záběr pendolina a kvíz s Karlovým mostem. Za čtvrt hodiny čekání se mi už při pohledu na Karlův most otevírala kudla v kapse a navíc jsem byl velmi dobře obeznámen s tím, která celebrita se kde opila a co při tom prohlásila. Jako bonus se čas od času objevila lekce cestovní angličtiny která obsahovala větu „where is toilet – kde je záchod“. Angličan českou větu nevysloví, čech který tu anglickou sám nevymyslí, jí asi taky nebude umět vyslovit, význam lekcí „cestovní“ angličtiny mi uniká. Ono nakonec, co jsem od drah vlastně očekával, asi jsem si dělal příliš velké naděje. Doufám, že taliáni na Hlaváku vymyslí něco lepšího.

P.S: ještě dodávám, že dnes(31.3) jsem šel opět po smíchovském nádraží a ony obrazovky už nefungovaly vůbec…

deviantART

Někdo zná, někdo už o něm slyšel, minimálně na něj narazil při svém brouzdání internetem. Řeč je o serveru deviantART, projektu který je ukázkovým příkladem WEBu 2.0. Aspoň trochu si s nějakým uměním zahrával každý a co by to bylo za umění, kdyby zůstalo utajeno na dně šuplíku, popřípadě hluboko ve spleti dat na našem harddisku.