TeaGuide

Nastal opět školní rok, což má neblahé účinky na frekvenci příspěvků na tomto blogu.. Abych trochu vyplnil mezičasy mezi běžnými články, rozhodl jsem se realizovat jeden můj nápad který se mi válí v hlavě už delší dobou.

Oním nápadem je jakýsi průvodce, představení několika pražských čajoven. Někomu známo, někomu nikoliv, že praha již není ani tak městem stovky věží, jako spíše městem stovky čajoven. Pro ty, kteří neholdují českému fenoménu čajoven bude TeaGuide snad inspirací k započetí tohoto bohulibého zvyku, pro ty ostatní třeba možností dozvědět se o nových cílích svých čajomilských výletů.

Neplánuji psát o tom jak je ta či ona čajovna špatná apod., zařadit chci čajovny dobré a ukázat vám spíše kam jít, než kam nejít.

Tak by tedy vypadal koncept.. za pár dní se zde už objeví první článek ze série TeaGuide tak se těšte 

Pojďte na Operu.

Uživatelé internetu by se dali v základě rozdělit do dvou hlavních kategorii: Ti co používají Internet Explorer a ti co používají Firefox. Kolem toho se vše točí, příznivci obou spolu válčí v diskusích a nutno podotknout že skalní příznivci Firefoxu rekrutovaní z, již tradičně akční a válečně naladěné, linuxové komunity zvládají solidní internetovou masáž. Jen tuxe nahradila ohnivá lištička. V této bitvě se sice přikláním spíše na stranu Firefoxu, bežně však surfuji internetem na jiném browseru. Je jím, nepříliš známá a dost minoritní, Opera.

Hodnotit a komentovat!

Kamarádka se rozhodla, že dá svému blogu víc kvalitních textů, to je velice chválihodné. Jeden komentující ji navíc potěšil tím, že systém blogger, který ona kamarádka používá, již brzy zavede možnost hodnotit články pomocí hvězdiček. To je také velmi chvályhodné.

No jo ale nebylo by to ono, aby se v tom nevyskytl nějaký háček, nějaký zakopaný pes. Ten problém vlastně není tolik v tom, že by onen pes byl zakopán, jako spíš v tom, že onen pes je velice líný a vlastně jen leží v pelechu a konzumuje. Prostě a jednoduše, nejtěžší není umožnit návštěvníkům hodnotit a komentovat články, ale donutit je aby tak opravdu činili. Chvíli jsem si pohrával dokonce s kacířskou myšlenkou scriptu, který by návštěvníka co článek opustí bez hodnocení a komentáře trochu potrápil, takovýto podlý trik by ale asi nikoho k další návštěvě nepřesvědčil. Ve výsledku je tedy jedniné co můžeme my blogeři dělat to, že hezky poprosíme o více hodnocení a více komentářů. Když jako čtenáři přečtete nějaký článek celý, můžete se autorovi odvděčit tím, že článek ohodnotíte či okomentujete, nejlépe obojí. A to nejen tady, ale i na každém blogu na který narazíte. chápu, že komentáře často nemají cenu na velkých zpravodajských serverech kde se jich hromadí stovky, ba i tisíce, ale na skromném blogu význam mají a věřte, že je autor všechny čte.

Aktualizace: Tak jsem popřemýšlel, jak bych to hodnocení čtenářům usnadnil a řekl jsem si, že v jednoduchosti je krása. Už nemusí nikdo vymýšlet kolik hvězdiček by dal kterému článku. Pokud někomu článek přijde zajímavý stačí jednou kliknout a je vyřízeno! Jednoduší už to prostě být nemůže. 

Rohlíková paranoia

S pravidelností příchodu monzunových dešťů si čas od času s někým slovně zaválčím na téma počítačové pirátství. A se zkušenostmi otrlých veteránů už vždy předem vím jakýmže to zbraním budu čelit. Věřte tomu nebo ne, ty lidi do mě jdou rohlíkama! Většina těchto diskusí se prostě zadrhne na rohlíku, nebo v případě zkušenějších antipirátů, na luxusních vozech. Ta chvíle kdy z druhého zákopu přiletí jako dělostřelecký granát argument typu: „Rohlík bys v obchodě taky neukradl, to je to samé.“ nebo „Když nebudeš mít na Ferrari, tak ho ukradneš?“, přijde prostě vždy. Teď si ale někdo řekne, „vždyť je to pravda, stáhnout film je jako krást v obchodě rohlíky“. Nyní ale přichází na scénu trik jako z hvězdných válek. Když si někdo stáhne film nebo cokoliv jiného, počet kopií kterými může distributor disponovat se nezmění, zatímco při loupežném přepadení pekárny a následné krádeži rohlíků se logicky počet rohlíků v pekárně musí snížit. Tomu se snad nedá odporovat. Samozřejmě nechci obhajovat pirátství, škoda distributorovi jednoznačně vznikne, ale rozhodně to nelze přirovnat ke krádeži rohlíků. Pokud nám tedy někdo onu rohlíkovou paranoiu cpe, má za blbce buďto nás nebo je, s prominutím, blbec sám.

Óda na sedačku

V poslední době se hned několik lidí podivilo nad tím, proč zastávám názor, že by sedačky v pražských tramvajích a autobusech (a konec konců i v metru) měly být koženkové, plastové nebo dřevěné a ne plyšové polostrované jak je tomu nyní. Vždyť pohodlné polstrované sedačky jsou daleko modernější a lepší… Když se v internetové aknetě rozhodovalo jestli budou v nových tramvajích Škoda 15T sedačky polstrované nebo z prohýbaného dřeva, divil jsem se zase já, proč chce tolik lidí polstr. Abych tedy své střeštěné nápady s koženkou a dřevem uvedl na pravou míru, polstr nemám rád z jednoho základního a prostého důvodu. Ten kdo někdy jezdí nočními tramvajemi nebo autobusy už možná tuší. Tím důvodem je prostá čistota. Představte si, jak si na sedačku sedne kdejaký bezdomovec, plesnivý pomočený a já nevim co ještě, pořádně se tam vyvalí a chrápe celou cestu z konečné až na konečnou. Bezdomovci, narkomani a jiná podobná „exotická fauna“ se na některých místech do tramvají přímo stěhují. A teď ten rozdíl, koženkovou, plastovou nebo dřevěnou sedačku stačí večer vydezinfikovat a utřít, plyšovou polstrovanou můžete čistit o stošest a stejně ji nikdy dokonale nvyčistíte. Takže až si zítra budete chtít sednout v tramvaji nebo autobusu, popřemýšlejte nejdřív kdo asi mohl na vašem vytouženém místě sedět včera večer, uvidíte jak vám bude najednou omyvatelná sedačka milá  .

Tolik mé vysvětlení k malému sedačkovému dilematu v pražském (ale možná i jiném) MHD.

P.S: Některé autobusy jezdí pokusně s polstrovanými sedačkami které ale mají místo plyšového povrchu koženkový a že by to bylo nějak nepohodlné říct opravdu nemůžu, spíš naopak. Víte, že plastové sedačky ve starých pražských tramvajích (viz obrázek) sklidili několik mezinárodních designových cen? A když se na to tak dívám, hlasování o interiéru tramvaje Škoda 15T (For City) nakonec dopadlo ve prospěch dřevěných sedaček, naštěstí . viz škoda for city

Kafe, Java, Caffé, кофе

Autorkou této skvělé fotky je Rerry, díky za propůjčení. Author of this great photo is Rerry, thanks for providing. :)

Dozvěděl jsem se, že si prý tady na webu pořád na něco stěžuju, no pročetl sem si trochu historii a zjistil jsem, že na tom něco bude. Dneska teda probereme téma, které je každému příjemné a komu příjemné není, tomu příjemné bude, protože časem si šálek dobré kávy oblíbí každý. Je to nápoj, se kterým se denně setkáváme a jehož smyslem není jen povzbuzení, ale také příjemné přibrždění s přáteli nebo alespoň denním tiskem.

Na Čermáka plivu, ale co dál?

Dnes byl „strážce zákona“ tomáš čermák osvobozen městským soudem v Praze, čermák byl obviněn z brutálního zásahu proti Kateřine Jacques, dnešní poslankyni Strany Zelených. Ať si běží, říkám si. Ale výrok soudu, to je to co mě pobuřuje. Jacques si prý za zranění může sama. Ne, že bych byl nějakým fandou zelených, ale bránit se proti tupému policeinímu praseti je naprosto normální, ano nechte mě to říct ještě jednou, normální. Zamindrákovaný ztracanec nemá právo si kompenzovat vlastní nedostatky na svobodných občanech, i kdyby to byl třeba pánbůh. Krom toho pochybuji, že by se Jacques hnala do bitky s neonacisty a potřebovala tak být zastavena hrubou silou, naproti tomu na druhé straně barikády se vesele hailovalo, to ale asi čermáka příliš nevzrušovalo (zato tlučení do útlé blondýny ho dozajista vzrušilo převelice).Pos­lankyně prostě jednou narazila zrovna na primitivního policajta i soudce. To byla jedna poslankyně ve víceméně malicherném případu, ale co když na podobnou dvojku (policajt + soudce) narazí i někdo jiný v případu daleko horším, co pak? Nebudu řešit jestli je Jacques taková nebo maková, ale na čermáka a soudce si alespoň imaginárně plivnu.