Tělo bez duše a duše bez těla

Pan Clifford rozepnul moskitéru svého stanu, nespavost je strašná věc, pomyslel si a rozhlédl se po táboře rozestavěném uvnitř oázy. Asi dvě stě metrů od něj hořel už jen jediný oheň, když šel spát bylo jich ještě pět. Zamířil tedy k němu, bylo chladno.

Umělými ráji se kupuje sezóna v pekle

Jako každé ráno Tom vstal kolem šesté hodiny. Ještě v pyžamu pomohl své ženě se obléci a pak jí, jak nejněžněji uměl, přenesl do jejího křesla. V jeho životě už dobrých pár let nebylo moc štěstí a radosti. Jeho obličej za posledních léta zatuhnul v nepřítomném, mírně smutném výrazu.

Beze jména

Kapitola I: Kniha

„Dobrý den“, di vod tý sochy", s dovolením", pozor je to křehké uvolněte cestu!" Ty kráso, obětní dýka", ty seš expert, výš co to je živý obsah, neklopit?" Paní učitelko, pomóc je tu netopýr!" Říkáte si co to je? No tak to je londýnské museum, pravda je zde neobvykle rušno, někdo ukradl magický Mayský kámen (vzácný obsidián), je zde na exkurzi škola a hlavně přivezli zásilku nových exponátů ze středního Skotska. Crrr "Františku nešahej na tu vitrínu. Po několika hodinách se vše uklidnilo, Mayský kámen se našel, někdo ho omylem přemístil při stěhování, nyní byl stále v místnosti vyčleněné na skotské artefakty, pomalu se stmívalo a ostatní exponáty už skoro podřimovaly když…

O Draku a Hadu

Před dávnými časy, kdy ještě na zemi byla všeho hojnost a rovnováha, žili kdesi daleko Drak a Had. Neměli jména, ale každý je znal. Drak žil v jezeře kterým každoročně táhla hejna lososů, a Had v lese u jezera kde se často zastavovali ptáci všech druhů. A tak Drak žil spokojeně z lososů a Had z vajíček ptáků, žili spolu v souladu a všeho byla rovnováha.

Až jednou čekali, oba na své, ale dlouho se jim nedostávalo, i Had se vydal k jezeru a volá: „Ej draku! Mýlil jsem se snad v tobě? Snad ptáky mé zabíjíš a jejich opeřenými těly svůj tlustý břich vykrmuješ?“, načež se z jezera vynořil se drak a praví: „Což, že povykuješ na mne jako na kdejakou veteš živoucí, však já myslet si mohu že lososy mé rdousíš a chřtánem svým jejich tvary na tělo své bereš!“. Oba se rozhádali, a žili v hladu a utrpení dlouhé týdny, když jednou si to kolem jezera vykračuje kanec, Drak i Had se na něj vrhli avšak kanec vyvázl a ptá se: „Co, že rozsápat mne chcete tak, že málem sami sobě kůži trháte?“. Drak i Had se na sebe chvíli zlověstně koukali až drak najednou vykřikl: „Co bychom nemohli, vždyť jen tupým prasetem jsi!“, Had ale promluvil mírněji: „V jezeře nejsou lososi a nad lesem nekrouží ptáci, jak jinak se máme uživit?“. Kanec obrátil oči v sloup a praví: „I ty Draku, však již nejsi nejmladší a nějaké to místo v jezeře zabíráš, no a co“ praví Drak,„to tě nemusí zajímat, čuníku.“ Kanec však stále stejně klidně říká Drakovi: " Podívej na ocas svůj, odtok z jezera jsi jím přehradil, lososi nemohou dál když se vracejí z moře!" „To je pěkné“ povídá had „ale co mí ptáci? "Co tví ptáci povídáš? Ti zatěžovali žaludky své, lososy mladými, a když nebyli lososi nebyli ani ptáci.“ Tím se vše vyřešilo, Drak se zastyděl že vše byla vina jeho nenasytnosti, ale z Draka a Hada se znovu stali přátelští sousedé. A tak měli všichni to co chtěli mít, kanec svůj život, Drak své lososy a Had své ptáky.

Malý jako mravenec

Vejít do lesa, někomu to připadá jako úplně normální záležitost, někdo už cítí změnu a někteří vnímají pohyb každého listu. Je jedno do jaké skupiny kdo patří, na každého les jako celek působí dost podobně, někdy ale můžeme rozeznat i jeho vnitřní části, a teprve pak se nám les ukáže v celé své mohutnosti, dokonalosti křivek a své síle.